Divadlo Kubrt - logoHusička s kolečkem
O divadle Kubrt
Vystoupení divadla Kubrt
Repertoár divadla Kubrt
Podporujeme, podporují divadlo Kubrt
Kontaktní informace divadla Kubrt
Husička NeNe

 

Ludwigův pomník

Ludwig (Luděk) Urban byl jedním z prvních fanoušků Kubrta a vůbec prvním divákem hry Welcome Lenin. Vloni v červnu přišel do hospody na Jezerce, kde jsme Lenina začínali zkoušet. Ač se vždycky stavěl do role nemilosrdného kritika, hra se mu opravdu líbila.

S Ludwigem jsem se seznámil někdy v roce 1997, když jsem nastoupil do Večerní Prahy. Já měl na starosti politické zpravodajství, Ludwig HLP. Tedy Hluboké Lidské Příběhy. Byl v tom dobrý. Později se mi přiznal, že si spoustu těch příběhů vymyslel.

Když jsem neměl kde bydlet, nechal mě přes měsíc u sebe v Kateřinské ulici v bytě o rozměrech 20 metrů čtverečních. Když jsem dával dohromady byt v Braníku, odvedl tu slušný kus práce.

Dlouho jsem přemýšlel, jak jeho složitou osobnost definovat. Asi nejvýstižnější je slovo kovboj. V rodokapsovém slova smyslu s kladným znaménkem. Nikdy se s ničím moc nemazal. Když ministerstvo kultury vyhlásilo konkurs na místo na odboru církví, Ludvík neváhal a přihlásil se. Vyučený frézař suše do životopisu napsal, že má Vysokou školu ekonomickou a ten konkurs suverénně vyhrál. Na osobním řekl, že diplom ztratil a jim to stačilo.

Pak taky učil na základní škole. To ho hrozně bavilo. Dokonce měl jít učit na střední školu dějepis. Pro tu příležitost si vyrobil diplom z Pedagogické fakulty. Na poslední chvíli se mi povedlo zabránit blamáži, když jsem ho upozornil, že v Liberci nikdy peďák nebyl.

Nebo si vytvořil falešný kupón na MHD. Ochranný proužek pečlivě vytvaroval ze staniolu od čokolády. A takhle bych mohl pokračovat ještě chvíli.

Strašně rád navštěvoval přednášky na Filosofické fakultě. To v době, kdy se rozhodl programově nepracovat. Ty přednášky mi pak tlumočil v hospodě, po několika pivech míval tendenci zkoušet opilce ze základů filosofie a jeho otázka: "Jaký je tvůj opinion?" v určitých kruzích zlidověla. Vzpomínám si, jak nás jednou zachránil od příšerné přesdržky v hospodě Na Smetance. Nějak jsme tam nepadli do oka společnosti u vedlejšího stolu a hrozilo, že bude zle. Ludwig situaci vyřešil tím, že vyšvihl stojku na židli a vzápětí se zřítil mezi stoly. Sklidil potlesk a bylo po konfliktu.

Když k nám přijde domů návštěva, často se ptá, kdo maloval ten zajímavý obraz, který nám visí nad postelí. Ludvík nejen že uměl malovat, ale i slušně sochal, což je vidět na dochovaných fotkách.

Jasně, že uměl být protivný a občas trápil svoji přítelkyni Ivu. Jasně, že jsem brblal, když mě vytáhl do hospody, vyhulil mi celý cigára, vypil toho za pětikilo a pak (v lepším případě) velkopansky pohodil na stůl dvoustovku a zmizel.

Když mi vloni v srpnu zavolala Iva, že se Ludwig oběsil, dlouho mi nedocházelo, co se stalo a hlavně, že se TO opravdu stalo. S Andreou jsme pořád čekali, kdy u nás zazvoní zvonek, a když se otevřou dveře, ozve se: "Čau, Ferdo, jdeme do hospody. A budu u vás spát." A tak čekáme a zvonek je ticho a Ludwig je pořád na chatě, odkud za námi do Braníka jezdil. Co se dá dělat. Jednou na tu chatu za ním dorazím. I když ho mám rád, rozhodně tam nepospíchám. Ostatně, pak budeme mít věčnost času.

Karel Vrána, 25. 5. 2013